Stanislav Fendrych |
Dodate k životopisu: Dokončil svá studia v třicátých letech na Litomyšlském ústavu. Působil ještě v Řepnikách, ve Svařeni, v Knířově, v Ostrově, na Libavě u Olomouce – u řeckých dětí. Toto umístění bylo pro něj trestem z pozice politické, ale z osobního pohledu velkým životním ziskem, jak sám říkal. Dále pracoval v propagaci v Karose, kde se seznámil s řadou umělců a obohatil se získáváním povědomí o technických možnostech, tak důležitých ve výtvarném umění. Jeho základní technika byl kolorovaný akvarel, ale i akvarel, vajíčková tempera, olej, kombinované techniky včetně pastelu, tužky, perokresby, linorytu, koláže látkové i jiné, nejrůznější tisky, dřevořezby, figurální práce se dřevem…. Žil celý život sám, ale nebyl osamělý, stále se pohyboval v kruhu své rodiny, kterou všemožně podporoval jak prací, tak mentálně a rodina byla pro něj velkou posilou a zdrojem inspirace. Měl velký okruh přátel a srdečné vztahy se sousedy a obyvateli obce Hrušová a navázal přátelství na svých pracovních štacích. Stále se stýkal se svými kolegy – pedagogickou gardou působící na Vysokomýtsku, Novohradsku, Choceňsku a Litomyšlsku. Pravidelně se scházel se svými spolužáky až do posledního roku života, přátelství, která navázal, byla pevná a hluboká, včetně rodin svých přátel, které zahrnoval svojí přízní a pomocí. Jeho přítelkyně akademická malířka Jaroslava Hýžová , malířka Valašska, akademická malířka Vrbatová, pocházející z Vysokého Mýta a působící ve Dvoře Králové a sochař Korejs. Tito lidé ovlivnili svým dílem jeho tvorbu, nejvíce však byla jeho tvorba závislá na potřebách denního života, které jako výtvarník vnímal. Namaloval například sérii sedmi obrazů - vajíčkových temper na dřevo - , kde zachytil dnes již neexistující stavby v Hrušové. Každá jeho novoročenka byla pohlazením na duši a byla originálně zpracovaná. Byl hlavní oporou hrušovského divadelního souboru, který zde působil a namaloval všechny kulisy a potřebné rekvizity. Minimálně dvakrát pracoval v obci Hrušová jako učitel, ale z politických důvodů nebylo možné, aby zde setrvával. V poslední životní etapě všemožně podporoval mateřskou školu v Hrušové. |